Prezident v zahraniční politice: jak namíchat koktejl idealismu a realpolitiky?

. Téma: .

Think-tank Evropské hodnoty se v posledním ze tří komentářů k prioritám budoucího prezidenta zaměřuje na zahraničněpolitické otázky ochrany lidských práv, zajišťování bezpečnosti a podpory českých ekonomických zájmů. Jak pokračovat v přetržené humanistické prezidentské tradici?

 Stav české zahraniční politiky před první přímou volbou prezidenta vypadá tak, že premiér s prezidentem ochranu lidských práv i přes vládou schválenou a jednoznačně formulovanou Koncepci české zahraniční politiky z roku 2011 výslovně upozaďují, nebo i kritizují. A to z pozic zdánlivě naprosto kontradiktorního vztahu k podpoře českého exportu.

 Při zahraničních cestách i setkáních nás navzdory těmto názorům opakovaně zaujala určitá výjimečnost, díky níž byla České zahraniční politice vtisknuta unikátní a pozitivní značka, která ji opakovaně u části světového veřejného mínění odlišuje od ostatních. Vzhledem k tomu, že již název naší země patří od rozdělení Československa bohužel k těm mezinárodně nejrozpačitějším a turisté si podle průzkumů vedených těsně před jejich odletem ČR spojují nejvíce s pivem, „levnými dívkami“ (cheap girls) a špatnými službami, tak to není rozhodně pro kladnější zapamatování naší země málo.

Pozitivní značku je potřeba podle našeho názoru opečovávat a rozvíjet rovněž v dnešní době. A to i v případě vítězství v této otázce slabších či méně činorodých kandidátů na prezidenta. Politiku symbolické podpory i gest si mohla dovolit jenom světově výjimečná osobnost, jež porušování lidských práv, včetně mnohaletého věznění, zažila na vlastní kůži a jejíž příběh i podporující prohlášení posilovala po léta disidenty v mnoha zemích světa.

Považujeme za dobrý signál, že se postoje Václava Havla staly inspirací hned pro několik kandidátů. Přesto by u drtivé většiny z nich přílišný důraz na fráze bez další invence a praktických důsledně prosazovaných kroků mohl rychle začít působit spíše trapně a nemusel by příliš reálně nikomu pomoci. V nové době bude záhodno lidskoprávní politiku podporovat i vzhledem k menší velikosti prezidentského úřadu zejména ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí.

 Zaměřit se na spojence v EU

Velikost a geografická poloha ČR vůči ostatním státům, které kritizuje za porušování lidských práv nebo pomáhá jejich obráncům přímo v těchto zemích, dále nevyhnutelně volá po tom, aby vedle Ministerstva zahraničních věcí také prezident pomohl pro vážně míněné a dlouhodobé aktivity v této oblasti získávat na osobní úrovni alespoň občasné spojence na nejvyšších pozicích.

A to jak v zemích Visegrádu, v současnosti zejména v Polsku, tak i dalších státech EU nakloněných dodržování lidských práv (Švédsko, Dánsko, Nizozemsko, Velká Británie a podobně). Příležitost představuje v tomto aktuálně i současný německý prezident s bohatou osobní zkušeností z života v NDR, i když je jeho postavení v německém politickém systému slabší než u nás.

Uvedené státy by měly více spojovat síly i při užším koordinování pomoci a financování praktických aktivit nevládních organizací, zejména v rámci Východního partnerství. Případně tam, kde to dostatečně nedělá EU samotná v rámci mechanismů podporujících lidská práva ve světě přímo z Bruselu. Stejně tak je dobré posilovat instrumenty, kde začala být EU progresivní v minulosti (jako u přidávání lidskoprávních klauzulí do obchodních dohod s některými oblastmi ve světě) a být příkladem pro ostatní státy v jejich využívání na zahraničních misích.

Každodenní strategicky zaměřenou politikou podpory lidských práv na úrovni Evropské unie se posiluje hlas, který může české zahraniční politice výrazně vzhledem k nepoměřitelné velikosti pomoci, stejně jako k šíření dobrého jména Unie, jejíž jsme součástí. Pověst tohoto celku jako atraktivní „soft power“ založené v mezinárodní politice také na hodnotách, které jiné světové mocnosti opomíjejí, by měl i český prezident přirozeně ve své práci prioritizovat.

Ve výjimečných případech by měl jako reprezentant ČR ukázat svůj vlastní konzistentně prosazovaný a zásadový postoj i tam, kde u většiny evropských států zbytečně lehce převládne pragmatismus jako tomu bývá třeba v případě Kuby. Významná role prezidenta, který bude hodnotově orientován, může být ještě důležitější pro doby vlády ministrů zahraničí, kteří budou tuto otázku z jakýchkoli důvodů dočasně zanedbávat.

Bezpečnost s globálním pohledem

Zásadovými postoji je možné podpořit partnery s podobnými hodnotami i v otázkách bezpečnosti. Nabízí se zde situace státu obklopeného zeměmi výbušného regionu, podporující teroristické organizace a usilující o jeho bezpečnostní i mezinárodní oslabení, jako je tomu v případě Izraele. Vůbec otázky bezpečnosti a zabraňování hrozeb, které hrozí ze strany nedemokratických států či teroristických skupin, by měly být budoucím prezidentem v úzké součinnosti s ministerstvy zahraničí, obrany i zpravodajskými službami mnohem častěji oproti současnosti konzultovány ve vztahu k ohrožení našich národních zájmů i hodnot evropské civilizace.

Také usilování o budování sebevědomého postoje Západu na straně jedné a vytváření vzájemného respektu s východně ležícími mocnostmi, zůstává podle našeho názoru stěžejní. Prezident by se měl v návaznosti na letitou historii nadstandardních vztahů svým malým dílem snažit  pomáhat udržovat a propojovat spolupráci evropských a amerických partnerů v bezpečnostních strukturách, i když se strategický zájem USA přesunul směrem k Asii. Oproti současnému prezidentovi by mohl také o dost častěji podpořit české vojáky, kteří se společně se spojenci ČR účastní na zahraničních misích, včetně občasné návštěvy přímo v místě jejich vykonávání.

 Přímá podpora obchodních vztahů jako samozřejmost

Prezident může sehrávat směrem k premiérovi i mezi konkrétními ministry kladnou úlohu i v diskusích o dlouhodobějším sladění ochrany lidských práv v zahraničí s podporou exportu. I nevelké státy jako Švédsko, Norsko či Nizozemsko nám ukazují to, že zahraniční lidskoprávní aktivity v drtivé většině případů s byznysem skloubit lze, například ve vztahu k Rusku. Podpora exportních a podnikatelských aktivit při zahraničních návštěvách by jinak měla přispívat k diversifikaci exportních příležitostí, zejména směrem k zemím, na jejichž trh nelze bez politické podpory na nejvyšší úrovni proniknout.

Vzhledem k velikosti ČR není nutné, aby se prezident za každou cenu zaměřoval ty části exportní strategie, které opožděně kopírují zaměření větších evropských států směřujících na obří trhy s jistým časovým, technologickým i finančním náskokem oproti nám. Může oproti tomu svojí reprezentativní účast zaměřit kupříkladu na propagaci exportujících českých firem i ve vybraných státech menší a střední velikosti, v jihovýchodní Asii, menších zemích bývalého Sovětského svazu či jinde. Osobní intervencí a prohlubováním vztahů může ad hoc posílit naše šance tam, kde se to z nějakých důvodů momentálně nebude našim firmám či MZV a MPO a jejich diplomatickým misím a agenturám dařit.

 Shrnutí na závěr

Přes omezené ústavní pravomoci vyšlapali příštímu prezidentovi nebo prezidentce někteří z předešlých českých státníků v tomto úřadě cestu, jak může uplatňovat svůj vliv v nemalé míře při obhajobě národních zájmů – i v Evropě sdílených hodnot – také v zahraniční politice. Jednotnější vnitrostátní koordinace by měla být automatická a vždy dopředu dobře připravovaná, a to nejen s Ministerstvem zahraničí, ale i s resorty obchodu a obrany. Prezident by se měl snažit tyto resorty spojovat a směrem do světa posilovat, nikoli se přidávat na stranu jednoho nebo druhého a přispívat ke škodlivým, často pouze osobním nebo mezipartajním, antagonismům.

Více současných kandidátů navíc zosobňuje šanci znovu i z prezidentského stolce posilovat značku Česka – jakožto státu poučeného ze své vlastní historie, který nezapomíná na ty, jejichž práva jsou pošlapávána. A jehož nejvyšší představitelé se většinou nezdráhají hlásit k hodnotám, které lidé celosvětově považují převážně za velmi pozitivní pro důstojný život v důstojné společnosti.

Bezpečnostní politiku by měl prezident promýšlet jak v souvislostech evropských, tak by měl i posilovat vztahy se všemi dalšími partnery ve světě, kteří se hlásí k hodnotám Západu.

Komentáře Evropských hodnot k evropským a vnitrostátním příležitostem pro politiku nového prezidenta naleznete zde a zde .

K tématu priorit české zahraniční politiky mezi podporou lidských práv a ekonomických zájmů uspořádal think-tank Evropské hodnoty veřejnou diskusi (již sedmou ze série Debaty o českých zájmech) a v rámci svého studentského programu publikoval background paper.