Budoucí prezident: český státník s evropskými hodnotami?

. Téma: .

Od prezidenta České republiky zvoleného přímo občany ve vztahu k evropským otázkám očekáváme, že bude chtít a umět nezkresleně vysvětlovat všední politiku i dlouhodobé zaměření Evropské unie ve veřejné debatě. Jedině tak může mít i jeho vlastní vize, kterou jako český státník může obohatit ve spolupráci s vládou směřování Evropské unie, důvěryhodnost a širší podporu občanů.

Věříme, že bude hájit české zájmy takovým způsobem, aby mu v politických centrech Evropy naslouchaly nejtěžší váhy evropské politiky a že bude též zvaným a podnětným hostem u strategických debat. Měl by vládě pomáhat uzavírat ad hoc spojenectví i dlouhodobější aliance s velkými, středními i menšími státy EU, přirozenými středoevropskými partnery počínaje.

Neztratit možnost vyjednávat kontury legitimnější Unie …

Jsme si realisticky vědomi toho, že jakýkoli nově zvolený prezident ponese zpočátku břemeno toho, kdo bude muset napravovat špatnou reputaci zanechanou svým předchůdcem. Ten bohužel dlouhodobě nebyl schopen dostát – navzdory jinak pronikavým intelektuálním schopnostem rozpoznávat slabá místa v ekonomické i politické struktuře EU – základním požadavkům diplomacie, stejně jako důstojné mezilidské komunikace.

Zároveň by tato počáteční situace neměla být omluvou pro to, aby nový český prezident nebyl takovou osobností, která se nebude bát navázat na tradici velkých českých i československých státníků schopných tu a tam otevírat i provokativnější diskuse na evropské scéně. A to zejména v konkrétních otázkách, které na základě dlouhodobé strategie bude vhodné pro dobro českých občanů, kteří ho zvolili, prosazovat.

Je to určitě všude tam, kde se v Bruselu postupuje zbytečně technokraticky či kde se dlouhodobě ohýbají základní ekonomické zákonitosti ve prospěch mezinárodně významných, ale finančně nezodpovědných institucí či celých států. Také však tam, kde se příliš svírá individuální svoboda občanů, včetně podnikatelů, nepřehlednou houští neprakticky podrobných právních předpisů. Toto směřování bude potřeba přinejmenším zpomalit.

Proto by se měl citlivě zapojovat do diskuse s těmi státníky, kteří vidí kriticky snahu různých skupin politiků bažících po historickém zápisu v učebnicích nepřirozeně uspěchat procesy směrem k větší centralizaci EU. A to zejména bez reflexe předchozích institucionálních i ekonomických selhání a bez zajišťování občanské podpory zezdola pro případné federalizační, někdy i centralizační kroky.

Měl by tedy chtít Evropskou unii legitimnější, postupněji a uvážlivěji budovanou demokratickými státy. Takovou, která bude i vůči jiným světovým mocnostem sebevědomě postavená na pevných základech a jejíž motor se nezadrhne při menších ani větších ekonomických či politických problémech některých jejích členů.

… a hlavně si důkladně zamést před vlastním prahem

Úplně nejdříve by ovšem měl začít pomáhat s budováním zcela základní důvěry tam, kde česká politická scéna dlouhodobě nesplňuje evropské demokratické standardy. A to nejen u bruselských kontrolorů nakládání s evropskými dotacemi, ale zejména v očích vlastních občanů. Očekáváme tudíž morální i politickou podporu návrhů zákonů, které mají nejtransparentnější evropské státy v oblasti státní služby, prokazování původu majetku, kontroly spravování veřejných financí, včetně podniků se státní účastí, či financování politických stran a jejich kampaní.
Zákony ovšem nestačí. Důležitější bývá vlastní příklad postavený zejména na osobní integritě. A to jak ve vlastní politické historii, tak i ve zbývajícím čase současné kampaně. Ta stojí často na zvládání praktických věcí, jako je jednoznačné zveřejňování původu prostředků, s jejichž pomocí financuje svojí účast v prezidentském klání od samotného počátku jeho trvání.

S ohledem na zvyšování transparentnosti je pak potřeba řešit nejniternější otázku spočívající nejen v tom, co jednotliví kandidáti v politice a životě sami vykonali, ale rovněž kým se dlouhodobě obklopovali. Nový prezident by tak měl i bez velkých ústavních pravomocí alespoň svým osobním příkladem pomáhat odklonit jiným směrem cestu k postupující privatizaci politiky několika ekonomickými skupinami. Stejně tak by neměl více či méně skrytě podporovat tradici šíbrů, kteří ve stínu za viditelnými lídry řeší “špinavou práci” a dostávají vedle toho volný prostor pro nepřehlednou změť ekonomických aktivit s neblahým vnitrostátním dopadem, někdy sahajícím až do trestněprávní roviny.

Na závěr: důležitá je jak forma, tak obsah

Nepříliš dlouhé zkušenosti s členstvím v EU za prezidenta, který se s ní nikdy nechtěl naučit komunikovat, před nás staví požadavek důležitosti volby státníka, který nebude v těchto ohledech společensky zaostávat. Naopak, pokud se bude moci po vzoru Václava Klause opřít o podrobnou znalost zákonitostí evropské ekonomiky, světového bankovního i finančního systému a mezinárodního obchodu, bude to jeho nespornou výhodou. Jejich dopad na veškeré uvažování celků jako EU, dalších mezinárodních organizací i soukromých nadnárodních společností se vzhledem ke komplexitě vztahů a chybějícímu systému brzd a rovnováh v mezinárodním ekonomickém i politickém systému zvyšuje.

Kandidáti, kteří v tomto ohledu neexcelují, by se měli obklopit co nejdůvěryhodnějším a světu otevřeným týmem poradců. Vzorem jim v tomto může být prezident Václav Havel vždy hledící do budoucna, který našel odvahu zapojit na jedné straně mladé ekonomy s neortodoxním přístupem. Na straně druhé, ve složité době, kdy se kádry nespojené s minulým režimem hledaly oproti současnosti opravdu těžce, využíval rad zkušených lidí s širším celospolečenským přesahem a dobrými kontakty v zahraničí. Takových osobností bychom měli mít na důležitých místech v Evropské unii daleko více než nyní a i na to by měl klást budoucí prezident zřetel.

Zásadní bude nejen pečlivě vyvažovat postoje ohledně světlých i stinných stránek EU, ale i dlouhodobě vnímat názory obyvatel s jejich životní zkušeností specifickou pro středoevropský prostor a pravidelně získávat zpětnou vazbu z jejich strany. To by mělo být stále snadnější pro moderní pojetí prezidentského úřadu díky internetu, sociálním sítím a dalším inovativním prostředkům komunikace. Pražský hrad by měl v roce 2013 dostat novou šanci působit v opravdu strategické blízkosti politických i intelektuálních center evropské civilizace, nejlépe i s vřelejší podporou českých občanů